Výborné verše, Jaroslave. Dle názvu jsem čekal "kafkovské" téma . Vybral jste si pro svou báseň obtížné téma. Já si myslím, že život pouhý sen opravdu je . Zdravím Vás srdečně.

Hezké připomenutí, četl jsem to s fascinací. V tom jsme rozdílní, Vy jste trochu éterický (doufám, že se Vás nedotýkám), já jsem ve skutečnosti jednoduchý živočich, díky, Miroslave.

Vztahuji ruce po tom, co nemám

ne není to jen drobný krok

vydávám se všanc, o přízeň žebrám

už přešlapuji víc než rok

toužím, čekám, věřím a doufám

že to NĚCO přijde jednoho dne

řeším to až moc, tiše si zoufám

možnosti jsou dvě: buď ano

a nebo ne...

-------------

Jardo

Pěkné

Děkuji, pane Ráži, vážím si toho

Ahoj, dávat se není naivní pokud nečekáš dary nazpět

Dobrá poznámka, Filipe, díky :-)

Opět krásné verše.

Děkuji, Iri.

Žebřík ano, ale ne pouhý.

Vašek

Jj, někdy pořádně dlouhý. Díky, Vašku.

Moc pěkné... a ten song vše umocňuje

Díky, Vildo. Jsem moc rád, že věnujete pozornost těm písním, výběr nikdy není náhodný.

Každá cesta začíná prvním krokem. I výstup na Mont Everest.

Přesně tak, Alice. Ale ten poslední bývá často nejtěžší. Díky

Urobíš jeden krok vpred a tri dozadu,

bez ohľadu na uhol dopadu.

Ale stúpaš hore,

cez potok, rieku, more...

Ale bdelý mesiac stále rovnako svieti,

a pri páde ťa zachytí v svojej sieti...

Ano, Janka, zachytí, pokud jdeš po správné cestě. Samozřejmě od Tebe jako vždy krásné a oduševnělé.

Zahodit sve ego, tisickrat si to musis rict a az po tisici prvni se ti to podari. Mozna...

Ano, Honzo, bohužel je to tak i s tím možná