Rozpomenutí

Chceme-li se někam posunout, musíme se vrátit sami k sobě a odhodit nánosy života. Také to znamená vzpomenout si jací jsem byli mladí, ještě nezatížení. 

Zavřelas oči, slunce šlo o roky zpět,

srdce se náhle rozehřálo, motýlů slet.

Láska, dychtivě nechala ses unášet,

bláznivý pocit mládí, chvilkový odpočet.

Stál tam sám, oddané oči tě hltaly,

zapomněl života klam, zla neznalý.

Nesměle vykročil, ach tvá kolena,

ztuhlas, úniková cesta byla zavřená. 

Mládí naivita, s vírou zavřelas oči, 

bože, ten svět se tebou tolik točil,

Ten jeho pohled, spaloval po těle,

vše bylo pryč, zbyli dva andělé.

Slzy štěstí, z obou párů dětských očí, 

tak mladí, náhle v lásky víru kolotoči.

Opřela ses, pocit neznámý zcela poprvé,

bezpečí a klidu v jiném světě, rozverném.

Skok, sen je bleskem se smutkem v dáli, 

doznívající pocity, návrat, oči trochu pálí, 

v nočním tichu vnitřní samoty, spalující touha,

probuzená, tak vzpomeň si, co jsi kdysi chtěla.