Sebevědomí

Komplikovaný termín, ovlivňující celý náš život zásadním způsobem. A také velké zlo v současných trendech řízení a marketingu. 

Současné společenské trendy velmi silně tíhnou k individualismu, důrazu na inteligenci a schopnosti vše zvládnout. Trend se projevuje všude, je maximálně nezdravý a nesprávný. Různá školení chrlí množství rádoby manažerů, kterým vymyli mozky, vybudovali naprosto nezdravé sebevědomí a zároveň z nich vytvořili loutky. Kult krásy, útočící ze všech stran. Nepřeberné množství rádoby koučů, kteří radí, jak máme žít. Nic z toho nechápe individualitu člověka a škodlivost přemíry individualismu a vytrvale útočí na sebevědomí člověka. 

Výchova ke zdravému sebevědomí je komplexní záležitost a cesty, jak tomu napomoci, jsou různé. Základy sebevědomí jsou pokládány od dětství a zásadní vliv mají především rodiče. Vyrůstáme-li ve zdravém rodinném prostředí, jsou nám většinou položeny kvalitní citové, emocionální základy a také se zásadním způsobem zvyšuje pravděpodobnost, že životem projdeme převážně se zdravou sebedůvěrou. Opak je mírně řečeno problematický. Jen namátkově, příliš náročný rodič, neumící chválit, je katem zdravého sebevědomí jeho ratolesti, obzvlášť pokud dítě není schopné nároky plnit. 

Zdravě sebevědomý člověk si je vědom svých předností i slabin. Dokáže si stanovovat reálné cíle a je většinou schopen přistupovat k problémům racionálně s vyspělostí, odpovídající věku. Asi všichni známe případy s nezdravým sebevědomím. Bez soudnosti, sebekritiky, často arogantní. Bez sebereflexe se přijímají a očekávají, že budou okamžitě přijímáni. A také na ně často platí přísloví: pýcha předchází pád. Je čistě jejich věcí, zda se poučí ze svých chyb či ne. 

Nejkomplikovanější je nízké nebo žádné sebevědomí. Snadno zranitelní lidé, nejistí, mnozí z nich se snaží vypadat suverénně, což jejich pocity většinou jen zhoršuje, o samotě jen velmi těžko něco řeší. Chtějí, aby věci byly jinak, ale nedostatek sebedůvěry jim bere sílu, vůli i chuť. Bohužel velmi často přitahují svým nejistým a často unáhleným jednáním negativní reakce a sami v nejistotě velmi špatně reagují, což vede k věčné spirále, ze které se jen velmi těžko vystupuje. Standardním příkladem jsou manželství, kde žena sebevědomí ztratila nebo ho neměla. Manžel nemá trpělivost a na nejisté reakce svého protějšku útočí, čímž stav manželky jen zhoršuje. Situace často končící domácím násilím.

Ona nejistota s sebou přináší názorovou nevyrovnanost, snadnou ovlivnitelnost a neschopnost se pro něco rozhodnout. Můžeme mít IQ na hranici geniality, ale bez sebevědomí nám to není nic platné. Často naopak. Nejistý člověk, když se má pro něco rozhodnout, tápe, zvažuje všechny možnosti, najde všechna pro i proti a nakonec neudělá nic. Nenaslouchá hlasu srdce či lásky, je tak nejistý, že ho nedokáže rozeznat. Bojí se, postupně se bojí všeho a až zvráceně řeší všechny situace obráceně, než by měl. Často se za sebe stydí a v případě neúspěchů se nechce vracet na místa a k lidem, kteří byli neúspěchů svědky, ačkoli vůbec netuší, jaký je postoj oněch lidí. V krajních případech už odmítá, že by ho někdo mohl mít rád. Nenávidí sebe a ve stáří už často vše kolem něho. Je uzavřený a nedokáže se svěřit, často nemá komu a většinou má nesmyslnou tendenci se před sebou i jinými tvářit, že je vše v pořádku. Zde se můžeme vrátit k osamělosti, strachu a traumatům, je zde úzká návaznost. Nemusí trpět žádnou duševní nemocí, nedostatek sebevědomí je vražedný sám od sebe.

Spirála se točí a trendy též, těžké odolat tlaku. A těžká cesta ven. Je třeba začít se vyhýbat negativním vlivům. Vyhledávat činnosti, ve kterých se cítíme jistí a lidi, se kterými se cítíme dobře. Naše špatné reakce nezmizí mávnutím kouzelného proutku, budou v nás zůstávat i nadále, jako drobná či větší traumata, kterých se budeme muset postupně zbavit. Najdeme-li blízkého člověka, je to dar. A poznáme ho jednoduše, nejenže je k nám milý, naslouchá, zajímá se, ale v pravý čas dokáže být nekompromisní a tvrdý a dát nám najevo, že tohle je špatně. Říká se tomu láska, ať již v jakékoli podobě. Lidé, kteří se donekonečna jen tváří sladce, většinou nestojí za nic. Ozdravení chce čas a vyžaduje uvědomění si sama sebe. A znovu se můžeme vrátit k textu o sebeuvědomění. Především je ale nutné si uvědomit, že bez aktivního vykročení z oné uzavřené vnitřní místnosti půjde vše těžko. Člověk ony kroky musí udělat, jinak se pořád bude topit. Jsou těžké, je třeba k nim velká dávka odvahy, ale také pozdější odměna v podobě dobrých vnitřních pocitů. 

Všichni máme pozitiva i negativa, jsme v něčem dobří, v něčem ne. Když nemáme sebedůvěru a jsme ve stresu, většinou nám nejdou ani ty atributy, ve kterých jsme dobří. Opět je základem ztišení. Schopnost přijmout sebe sami, takoví, jací jsme. To je klíč k oné frázi měj se rád. Nic jiného to není, protože mít rád jiné je minimálně stejně důležité, Radost nám nejvíce dá jí rozdávat a dávat celkově. Člověk, který si nevěří, nevyzařuje pozitivní energii a jeho schopnost dávat je výrazně omezená, protože se většinu času necítí dobře. Každý úkol je pro něj utrpením a komunikace s lidmi též. 

Zde bych se na závěr vrátil k onomu individualismu. Ano, spoustu věcí musíme udělat sami. Ale jen málo věcí opravdu úplně sami uděláme. Vždy se někdo nějakým způsobem podílí. A při nalezení souznících lidí je vše mnohem snazší. Mohou nám pomoci, rozšíří obzory a přispějí k přípravě na naše samostatné kroky. Důraz na individualismus má smysl jen do určité míry, i tak je jasné, že spoustu věcí musíme sami, ale proč se bránit pospolitosti a síle vztahů, když jsou prospěšné. Moudrý šéf vyslechne své podřízené a klidně přijme jejich názor. Moudrý partner netrvá na svém názoru, ale dá si říct a minimálně přemýšlí o slovech svého protějšku. I ten zdánlivě nejméně sebevědomý a nejslabší článek může přinést něco velmi cenného. Pomůže nám a naše pospolitost pomůže jemu, protože ho oceníme. 

Tento text je velmi zjednodušující, přesto jsem se pokusil alespoň rámcově doplnit své předchozí texty tímto nezbytným tématem. Přeji všem zdravé sebevědomí a také přeji lidskou pomoc těm, kteří trpí.