Neviditelně

Jak píše pan Lelek ve svých textech. Je mnoho věcí, které nevidíme mimo naše oči nebo si je odmítáme připustit. Většina lidí žije raději průměrný život, než by se odpoutali od šedi průměru a začali naplňovat své SKUTEČNÉ touhy.

A tak kráčeli ruku v ruce dál,
neviděni, nevidíce se.
Srdce lačnila opodál,
při svitech měsíce.

Stíny strachu se vkrádaly,
pokaždé zaháněny vůle silou,
slzy se pomalu skládaly,
v káď pro to nastraženou.

Ruce vztažené dnes i denně,
čekaly na návrat lásky.
Úpěnlivá touha po změně, 
přidávala další a další vrásky.

Věděli o sobě, daleko od sebe,
stále si šli vstříc.
A toužili konečně říct, 
jsi tu, už mě nezebe.