Tak si tak zurčí tiše,
snadné ho přeslechnout,
a najednou nečekaně přišel
a omamně nelze vydechnout.
Byl tu stále, neviděn,
proud kapek v nekonečnu,
otevřít oči, v pokoji utichlém
a dát vale nebezpečnu.
Bublá si, a všechno ví,
nakonec se vždy postaví,
lépe dříve než později,
je jedinou reálnou nadějí.
Umí dát a vytrvale hladí,
přináší znovu jaré mládí,
k životu znovu křepce svádí
a nedovede do bezvládí.
Tak naslouchej, bytosti,
ztiš se, strachu se oprosti
a zkus opatrně kráčet v čiré radosti,
k naději, lehounce kořeny zapustí.
