Stromy bez listí,
dusivá střecha světa,
oba tolik nejistí,
zahrada, co už nerozkvétá.
Odletěli bardi, za světlem,
do dálav kypících životem,
tak žije v tichu naprostém,
velitel s hlasitým šepotem.
Výlučnost, život i vražda,
a minuta drahá je každá,
v oparu nesladké neznalosti
kdy zrovinka život tě nepohostí.
Dívá se zasněně do dáli,
vzpomíná, mozaiky života,
ticho, už nic tolik nepálí,
klenba milosrdně přikrývá.