Paprsky sluneční a jejich změna,
křižáci oblohy pějí zcela jiné písně,
naprosto zjevně nic není jasné
a velké srdce touhou teskně sténá.
Snoubí se denně s láskou svírání,
kapka za kapkou se stále zahání,
mysl neustále odlétá v dálavy,
zdá se, že pocit zcela trvalý.
Vše je jinak náhle,
a srdce tolik táhle,
jen sleduje pozorně,
jak se děje nemožné.
Najde se klid v rozervané duši?
Kdopak to asi kruci tušil,
tu sílu a hloubku bez jediné noci,
co pyšní se nekonečnou silou moci.