V korunách vzrostlých lesa stromů,
za svitu hřejivého měsíce,
za vůně omamné přeslice,
poslouchali dunění mocných zvonů.
Po paprscích našlapovali,
po listech sveřepých běželi,
nekonečnou cestou nezvaní
a mlčky ten cit sladký vzývali.
Muška, je to jen muška světa,
osud se snadno nerozplétá,
blízko, tak blízko byla,
ale zcela jistě neulétla.
Na žádný pád, luna to nedovolí,
jen silní se totiž nikdy nepodvolí.
Tančit za svitu měsíce zas,
v přítmí girland a jiných krás.