Dalo by se říci, že někdy do roku 2016 byla politická dráha Andreje Babiše relativně úspěšná. Ve společnosti se neprojevoval vůči jeho osobě tak zásadní odpor jako teď, navíc mu výrazně pomohla ekonomická konjunktura země, na níž ovšem neměl prakticky žádný podíl, byť si ho vytrvale přisvojuje. Člověka poznáme v krizi, tak to bylo i s bývalým předsedou vlády. Covid byl prubířským kamenem a Babiš ho naprosto nezvládl. Chaotické řízení, neustálé měnění názorů a vytrvalá snaha ze sebe dělat mesiáše. Sebechvála charakteru, že je krizový manažer a jeho činnost v rámci "mikromanagementu" vyznívaly doslova směšně. Příprava na inflaci v rámci bezuzdného rozhazování peněz mu také příliš nepomohla. Značná část společnosti se obrátila proti němu a současné prezidentské volby nejsou nic jiného než Antibabiš.
Andrej Babiš je velmi impulzivní osoba, je zvyklý, že věci jdou podle toho, jak chce on. Když se tak neděje, velmi snadno ztrácí sebeovládání, což se ukazuje především při verbálním projevu, ztrácí schopnost jakékoli racionální argumentace a zaplétá se do neuvěřitelných a nesmyslných slovních obratů. V poslední době již lze vypozorovat, že zcela není schopen jakékoli diskuze. Neodpovídá na otázky, v rámci svého vysoce autonomního kruhu uvažování jen vytrvale předkládá své údajné úspěchy a je-li upozorněn na otázku, vůbec neví, jaká byla. Je více než zjevné, že jeho vědomí se stále výrazněji pohybuje pouze v rámci jeho vůle a uvažování. Vnímání okolí se snižuje a roztáčí se spirála, která už nejde zastavit. Velmi výrazně k tomu přispívají i jeho naprosto nekritičtí voliči.
Vyjádření, že je nepřítelem pro všechny je jedno z těch mnoha iracionálních. Dva miliony hlasů svědčí o naprostém opaku. Takovéto vyjádření hovoří pouze o dvou věcech. Jednak o vědomí, že věci nejsou zcela v pořádku a také o značné dávce sebelítosti a egoismu. Koneckonců slovo JÁ je v jeho slovníku absolutně dominantní. Dlouhodobě s tím bojuje, snažil se používat slovo my, ale to se stále více vytrácí. Jen jeden ze signálů obrovských tlaků, které si vnitřně sám vytváří. Jeho pláč u soudu ohledně syna jen jasně ukázal tunel, ve kterém se předseda ANO nachází. Věří úplně všemu, co řekne, fakticky rozbrečel sám sebe. Je jedno, že jeho názory nemají žádnou transparentnost, velmi často si zcela odporují, on jim pokaždé věří a pokládá za samozřejmost, že mu také bude věřeno. Pokud se tak neděje, neumí si s tím poradit.
Povolební tisková konference byla doslova symptomatická. Stačí jen jedna věc. Slušná kampaň versus brutální útoky proti Petru Pavlovi. Babiš působil velmi unaveně. Je třeba si všimnout, jak za posledních několik let ztratil na váze. Jeho pohled byl chvílemi až skelný a bylo zjevné, jak primárně především poslouchá sám sebe. Některé argumenty už byly ze světa fantasy, ale jemu to nevadí. A jeho křoví, které bylo na konferenci přítomné, zjevně také ne. Havlíček je dokonalým důkazem zcela jalové stafáže, která udělá cokoli, co si šéf vymyslí. Vnitřní tenze Andreje Babiše zcela zjevně narůstají geometrickou řadou, organismus podstupuje obrovskou zátěž již řadu let a je jen otázkou času, než se to důrazně projeví na zdravotním stavu. Poslední hospitalizace byla jen prvním varováním.
