Nádherné, pravdivé!

Dovolit si být sám sebou, to jest přijmout své nejen světlé, ale i ty temné stránky, nebojovat, t.j. nesnažit se potlačovat sebe sama, ale spíše rozvíjet v dobrém to, co nám bylo dáno (a obrušovat to, co nas tak rádo stahuje do temnoty), teprve to je naplňující život, vedoucí k lásce, potažmo pak ke skutečnému, nefalšovanému štěstí.

P.S. Každý chce byt šťastný, ale aby toho dosáhl, musí především vědět, co vlastně štěstí je. (Jean Jacques Rousseau)

Jako vždy jste to napsal krásně, Pavle. Děkuji

bezmezná prázdnota,

co láká k povyku,

tak žije ze zvyku.

Jejda, Ivi. To přeci není tak žhavé

Sami sobě jsme nepřítelem. Tedy mnozí.

Jsem co jsem a jinak to nebude.

Ahoj Rosťo. To je milé překvapení. A naprosto souzním

Nic bude mít smysl pouze tehdy, když proti němu postavíme něco.

Vašek

Paráda, Vašku. Opět jsi zazářil

Poznat sám sebe, to je úkol na celý život. To si myslím, já. Měníme se celý život, podle toho, kam nás život navál, s kým se potkáme a spostu jiných okolnností. Jen některé naše vlastnosti jdou stále s námi. Některé se snažíme potlačovat a jiné prohlubovat. Vydržet sám se sebou je veliký úkol i bez meče i s mečem.. Jak je tu psáno v básni, neutéct s mečem. To neumím, utíkám, kdo mě zná, ten to ví. Já zas vydržím jen sama se seboou, před sebou totiž, nemám kam utéct. moc pěkná Taková výzva.

To je krásný komentář, Luci, díky

Možna, když přestaneš se snažit sám sebe pochopit, pak vůkolní nic se stane něčím😺

To je tak relativní.... :-). Díky, Honzo :-)