Jaroslave, čím více Vás očítám, nabývám dojmu, že popisujete můj příběh! Jinými slovy řečeno, život jde po fázích a bez chyb, nelze projít. Rovněž jsem byl instalatérem vesmíru! Bezchybný, všude jsem byl, další se tam teprve chystali! Já se odsud již vracel ! Jo, přišla fáze a já pomalu zvracel ...

Tím impulsem byla svatba. Ženil jsem jakol nejmladší z chlapů v rodině, 32 let. Kam se hrabe S. Turgeněv, se svými "Lovcovy zápisky"! Já zjistil, že vše je v kotníku! Svědomí, vložené geny, výchova! Při narození první dcery, mne přesně odsud (nekecám), začalo brnět. Drnčelo svědomí. Zajímavé, to jsem zase měl doposud v jupě! Nějaká rozhozená anatomie skladby těla, mladého úspěšného muže !

S hrůzou jsem seznal, že se asi mám změnit. Že jsem odpovědný za 2 lidské životy. Ženy a dítěte. Skutečně jsem hleděl. Já objevil - Doposud nepoznané vlastnosti! Přehazování priorit, vlastní, dobrovolné upozaďování se. Najednou i ta moudra nabývala obrysů. Marim Gorkij - "Za to, co je ve mne dobré - vděčím knize". I sdělení otce mého !

"Synu, nejlépe jsem se v životě měl, než-li jsi se narodil. Tvá matka o mne pečovala, podstrojovala. Následně jsem objevil nové role. Přenašeč těžkých břemen a uklízeč, čerstvě napadnutého sněhu"! Když jezdím na chalupu, nakládám kufr auta - v podbeskydí sněží hojně ! Život je super - Na každý hrnec, se nalene poklička.Tak mi to sdělil můj kotník ...

Nejsou všechny dobré příběhy nakonec stejné? Instalatér vesmíru. Jak by Vám sdělila mnou adorovaná, stresy a negace se nám ukládají v těle. A to buďte rád, že jen kotník (pokud to tedy není jinotaj, je to to vlevo dole?). Hrnec a poklička, skvělé, je nutné pracovat a jít dopředu.

Naprosto netuctový, nevšední a velmi kvalitní blog, který jsem přečetla jedním dechem. Zhruba v polovině textu jsem si už v hlavě sumírovala, co po jeho přečtení dodám do diskuse, ale po dočtení je mi jasné, že bych čímkoli svůj zážitek narušila. Takže jen děkuji!

Dobré ráno, paní Ortová. Tohle mě opravdu zahřálo u srdce. Děkuji a hezkou neděli

Jardo, skvělý blog, hlavně ta osobní zpověď. Tohle si málokdo přizná. Jinak mě potěšila ta zmínka: že skutečná láska miluje nejvíce partnerovi nedokonalosti. To musím přečíst ženě, aby věděla, že jsem celej k pomilování.

, to bylo boží, skromné i vtipné zároveň. Napiš mi, co na to řekla, tedy pokud to bude publikovatelné. Jinak Ti děkuji, Davide.

Opět výborný článek! A samozřejmě si vážím toho, že jste mne citoval. Díky.

Děkuji pane Chmelíku, já si zase vážím Vašich ocenění, jsou zjevně od člověka velkých kvalit.

"Jsem unavený tím, kým mě chceš mít.." Linkin Park - Numb

Pokud člověk dojde k sebereflexi a následně k sebepřijetí, v jistém slova smyslu se mu vnitřně uleví. Ne nadarmo je každé duchovní učení založeno na nastolení vnitřního klidu, na poznání sama sebe. Na vidění v ostatních to dobré a chápat, proč je člověk takový, jaký je a takového jej přijmout. V dětském věku je v nás jistá bezstarostnost. Jako náctiletí jsme střežení a mnohdy nesnesitelní. S přechodem do dospělosti se na nás "podepíše" výchova, společnost, sociální prostředí. Ve středním věku se člověk postupně zklidní a začíná vidět i to, co neviděl.

Jako náctiletí jsme střeštění má být.

Tenký led pro diskusi? Hodně přemýšlím. Dno neexistuje. Bezpodmínečné přijetí, základna sebevědomí. Nelze však bez sebedůvěry, sebelásky, sebeúcty. Je potřeba být tichý, aby člověk slyšel... Tišinu duše...

Génius stále přikrytý,

nánosy záplav bolesti,

vnímání lidského neštěstí.

Na křižovatce stojí, poloslepé vtělení něhy,

bezradně krásnou hlavu kloní

a čeká na dort, co pravdou voní.

Chce se složit s vírou v náruč bezpečnou

a konečně vydechnout, láskou bezděčnou.

Dávám Ti znamení, ať víš kam jít,

drahokame, co se ještě netřpytí.

Bojuješ silou, vůlí, co to dá a hedvábná rukavice už je zvednutá