Velký Metafyzik

Když ztratíme sny, zemřeme. A přitom jen snít znamená nežít. Ale ta cesta, klikatí se, vede, snad prostá. 

Rozplývá se ve větru,

pomalu mizí,

postrádá vizi,

a skutečnou důvěru. 

Položit se do vody, 

nechat se nést, 

raději pěst,

nechce už důvody. 

Skříňky Pandořiny, 

nějak nekončí, 

a také netančí,

život, neupřímný.

Tak vlaje, 

nikdo to nevidí,

to znáš, milá,

kdepak je síla? 

Ustelu si pod stromem,

neuvidí mě, kolkolem, 

a copak je úkolem?

Ježku?