Ve službách papeže

Nesmrtelný Michelangelo Buonarroti, Sixtinská kaple, papež válečník Julius II. Ve víru mistrovských dialogů a scén. 

Šedesátá léta minulého století přinesla hollywoodskou vlnu historických velkofilmů jako třeba Ben Hur nebo Cid. Světová kinematografie byla obohacena o nesmrtelná díla neuvadající kvality a s nimi je velmi často spojené jméno Charlton Heston. Charismatický a kladný hrdina, jenž ztvárnil nezapomenutelného Rodriga de Bivar nebo Žida Ben Hura, který je úžasně spojen s příběhem Ježíše Krista. Přesto musím říct, že film ve Službách papeže mě zasáhl asi nejvíc. 

Troufám si tvrdit, že není tak epický jako jeho bratříčci. Není tak napínavý a divácky líbivý. Heston ztvárňuje roli Michelangela Buonarrotiho, od kterého papež válečník Julius II. chce, aby namaloval Sixtinskou kapli. Papeže ztvárňuje zcela rovnocenný a úžasný Rex Harrison. Oběma skvěle sekunduje Diane Cilento v roli komtesy de Medici, jež Buonarrotiho miluje a vytrvale podporuje v jeho práci.

Michelangelo je ztvárněn jako komplikovaná osoba, trochu prototyp umělce, jenž vidí jen své dílo, jemuž je zcela oddán. Papež je chytrý a občas nemilosrdný. Hlavním tématem nejsou velké historické scény a epičnost. Ale dialogy těchto tří postav. Přestože umění miluji, nikdy jsem nijak zásadně stropu kaple nevěnoval čas. Snímek opravdu dokázal vzbudit mou pozornost jednak ke kapli samotné, kde ukazuje krásu nadčasového díla a jeho poselství, ale i velkým filozofickým a životním přesahem. 

Boje mezi papežem a umělcem mají všechny lidské grády a jsou velmi zajímavé. A film úžasně finišuje v nalezené pokoře obou mužů a výborně napsanými dialogy ohledně víry a lásky. Ty mě dostaly asi ze všeho nejvíc. Nesmírná hodnota mezilidského vztahu, vzájemné úcty a člověčí lásky. Kdy opravdu existují mnohem větší věci, než jsme my. V dnešní kinematografii o podobné dialogy, scény beze slov s tak atraktivním tématem nelze zavadit. Asi nedokážu popsat naplno, jak na mě snímek zapůsobil. Každý musí posoudit sám.