Vůle a vůle

Tak je neděle, trochu jsem si pohrál a vypadlo tohle. Nedělní chvilka poezie zase nebývala tak špatná. Obzvlášť, když ji jako hlasatelka uváděla Saskie Burešová. Saskie nejsem, tak aspoň ta slova :-)))

Ruka vztažená, v minulosti,

objímal jsi svět, už zase zpět?

Spící saň, Amorci neúprosní, 

jsi stejný, nezahodíš ten květ. 

Síla a vůle jen snivý spánek hrají, 

skrytá moc, jiní se v tobě nevyznají, 

jen stejně nakažení, sami nevyhrají,

přeskočit stín svůj vlastní, s jinotaji. 

Stačí kapka a roztočí se svět,

ale, ale, ani trochu jsi nepobled, 

když budil ses a ani ne naposled,

upřel svůj pohled, života vábný květ. 

Nikdo není Pán, Bůh chodí nepozván,

pletivo osudu, jak chám, tak velký kmán,

můžeš mínit a chtít, nejsi vždy kormorán, 

co svobodně létá, nikdy bázní nezahnán. 

Vůle nikdy není jen tvá, je ti tak podobná, 

borůvka hravě nezbedná, čeká, nevinná, 

Ztiš se, konečně, zaposlouchej se bezděčně,

netvař se nevděčně, osud ví zcela bezpečně.