Zapomnělas?

Život je krátký a nikdy jsme neměli příliš času na to, abychom potěšili srdce těch, kteří s námi cestují po temné cestě. Ó buď rychlý k lásce, spěchej k laskavosti.  Henri Frederic Amiel.

Zapomnělas, co je život s lehkostí? 

Nelehká cesta, co tě od tíhy oprostí? 

Ztrácíš víru v labyrintu myšlenek? 

Stezka Minotaura, veselá navenek. 

Zapomnělas na sebe? Slunce zapadá? 

Okolí netuší osamělé srdce okoralé? 

Chimera strachu, víry umírá, jen návnada? 

A vnitřně potácíš se v tanci neveselém? 

Snění, ta sladkobolná náhrada, 

když bezbřehá touha přepadá, 

mysl i srdce v tichu samoty, 

a dochází už vtipné bonmoty. 

Sama uprostřed lidí slepého davu, 

oděna v jiným neviditelném hávu, 

s ohněm uvnitř hasnoucím i živým, 

ne, nikdo činy žádoucí jistě nedopoví.

Chvíli ke skoku připravená, 

chvilku tlaky cesty uondaná, 

večer s vírou, ráno prázdné nic, 

má chtít od života mnohem víc?