Sny

Někdy je nutné vše ztratit, aby člověk nalezl to, co opravdu potřebuje a co naplní jeho život. Složitá cesta, kde je třeba vynechat strach. 

Rozbřesk, ptáci vyhrávají zvesela, 

odraz prázdnoty, hudba tak nemilá, 

pohled zpět, letitá tsunami proplula

a spláchla sny, mrcha jedna veselá. 

Víra, ta kouzelnice tmy i světla zrádná, 

slepá, spravedlnost zatím vůbec žádná,

naivní trumpeto, to se načekáš tedy, 

snad jedině, že i v tobě by se hnuly ledy. 

Konec cesty, deštivý, kloužou další kroky, 

v intermezzu, prázdně zíráš, minulosti stoky. 

Chyby tvé i jiných, nutnost poučení, 

včerejší den už se více nepromění. 

Ztratils vše, brodil se dnem hlubokým denně,

pyšný, s tvrdou hlavou, i bez ní by to bylo stejné. 

Zdaleka viděn, polobůh ďáblovy pasti, 

a kdopak nosil další a další nutné strasti?

Zavřít oči jen tak, nechat se nést, bez boje, 

jde to? Odhazuješ kusy přirostlé výzbroje? 

Už posloucháš vnitřní hlas, co lži rozezná?

A bude ta tvoje víra slepá i nadále bezmezná?