Paris

Od včerejšího večera samá hezká próza a zajímavé růstové články. Tak také přispěji do mlýna, dopředu se omlouvám, pokud to bude opět nesrozumitelné :-)))))

Naslouchej, Paride, jen tvá vůle není, 

v slepotě jsi vytesal smrtící malbu,

nevidouc druhé, klam a svou šalbu,

v lásce tolik plné bláhových omámení. 

Vzplanul jsi, hranici svou postavil, 

Chiméry obtočily srdce i mysl, 

život tě snad již důkladně unavil, 

když nárok k Heleně jsi vznesl?

Zapomněla, tvůj shořel celý svět,

v Troji i jinde, trpký osudu květ, 

otrávený šíp nedal už cesty zpět

jen ještě jednou podívat se smět. 

Nebylo jiné cesty, mladické odvahy synu slepé?

ušetřit si bolest, osud tak krutě madlem klepe, 

když chceš vše pro sebe až příliš, 

pak i Hektor zaplatí životem, šílíš? 

Možná kdybys vše postupně zahodil zbytečné

a jinak se díval odchodem mdlého měsíce, 

sebe viděl skutečně, obrazů pravdy tisíce

a harfu života samého nevnímal tolik netečně.