Svět se změnil v bod jediný,
ostražitost byla minulostí bezpečnou,
její oči anakondy, ty zblázněný,
pochopil život, na chvíli bezděčnou.
Stála tam, uprostřed ničeho náhle
a dívala se stejně zkameněle táhle.
Desítky postav v mžiku se ztratily,
byla jen ona a oslepující záře její.
Nohy i ústa ztracenou chvíli nedopřejí,
i když se dvě duše na okamžik spojily.
Neudělal zcela nic, ani ona ne,
přesto v mysli navždy zůstane,
jako co?
Psáno pro Blogosféru