Nikdy nepřestávej

Asi každý máme občas pocit, že se něco stane, že přetočíme sami sebe, že je něco na dosah a pak to odejde. Stereotypem, pohodlností, vrahy životní spokojenosti. Jen skutečný čin je krokem kupředu, ať již dopadne jakkoli. 

Jistě, s přáním rovně jít,

naslouchat skrytému vábení života.

Někdy tak tiché, dnešního hluku nahota,

už zas to bublá, znovu někam míří

a víš a nevíš kam, už opadlo chmýří,

ve zdánlivém klidu stáří pouti?

Zas se stezka krve opět kroutí,

a ty již posté nevíš kam?

Váhavost je drahý klam,

v srdcích skutečných dam, 

pokud jsi srdečně zván. 

Roztrhne mě to, je to tam i není. 

Nevím, už dost bylo planého snění.

Zas bublá to, už přeskočíš sebe sama?

Ne ještě nestárni, smrt jen jedna je

a žití není Lukulem, je to občas drama,

s občasným spočinutím, hlupák ho nehraje.