Rusko dalo světu bezpočet úžasných lidí, ale co chtít od obyčejných Rusů?

Před nedávnem zajatý ruský voják se vyjádřil, že neví o černobylské jaderné havárii. Událost, která zásadním způsobem ovlivnila pád SSSR a tím pádem i vývoj Ruska jako takového. Do roku 1917 carský režim, hned poté komunistický.

Putin, ať chce nebo nechce je dokonalým vzorem aparátčíka, přidal jen jisté prvky amerického komixu, neohrožený lovec medvědů, nejlepší hokejista historie, prostě takový ruský Superman. Osobně jsem jeho vládu zpočátku oceňoval, protože Rusko stabilizoval po Jelcinově opilecké anarchii. Ano, Boris, zkusil to trochu demokraticky, jenže to by na to země musela být připravená a to nemohla a ani nemůže být. 

Putin je zářným příkladem důležitosti střídání politických funkcionářů na svých postech. On nestřídá, koneckonců jako ruský Gretzky to nepotřebuje, tak mu to zjevně zásadním způsobem vlezlo do hlavy a zkrátka a dobře se probudil onen aparátčík, který tam dřímal z dob bolševismu, s takřka neomezenou mocí, navíc se shlédnuvší v kultu osobnosti. Touha se zapsat do historie je zjevná.

Ovšem o tom psát nechci. Vlastně jen o níže přiloženém videu, na které mě přivedl Mistr tohoto blogu, pan Miroslav Pavlíček (aspoň doufám, že si to dobře pamatuji :-)). Olena UUtai, 35ti letá ruská umělkyně, často se odreagovávám její tvorbou (tak mě k tomu přivedl jiný skvělý vypravěč, Martin Irein, mrknul jsem se), dívám se jí do obličeje, jednak jsem chlap a prostě se mi jako ženská líbí a fascinuje mě její nasazení. Tak si to tu dnes ve výjimečném klidu užívám a uvědomil jsem si kolik výjimečné krásy nám Rusko dalo. Miluji Puškina či Annu Achmatovovou. Stále jsem nedokázal dostatečně ocenit Tolstého. Co by na dnešek asi řekl Dostojevskij s jeho úžasnými Zápisky z mrtvého domu. Miluji hlavní téma Labutího jezera a Čajkovského celkově, i neuvěřitelně složitého Musogorského. Co třeba Ilja Repin a jeho Burlaci na Volze, neviděl jsem lépe vyjádřenou tíhu ruského života. Občas si pročítám povídky od A. P. Čechova. Miluji ruštinu, je to krásný jazyk, jen dnes je bohužel slyšet až příliš ve fašistických konotacích. Mohli bychom zmínit desítky dalších Rusů od Sacharova, přes historií zatím nedoceněného Gorbačova, po třeba Mendělejeva nebo Solženicyna. Byli bychom tu dlouho. 

Je vyvíjen obrovský tlak na sportovce. Bedlivě sleduji tenis a tím pádem Danila Medveděva. Často o něm přemýšlím, myslím, že je velmi inteligentní, na svůj věk osobnost, ale neodsoudil Putinovu invazi. A může? V tom stále přitvrzujícím režimu má určitě v Rusku rodinu, která by mohla být vystavena nebezpečí, kdyby invazi otevřeně odsoudil, miluje Rusko a sám asi bude v šoku. Musí to pro něj být nesmírně složité (a není třeba psát o tom, jak to mají složité ukrajinské ženy a děti, to je naprosto jasné a oproti nim jsme všichni v bavlnce).  Ale prostě se nám snadno řekne: Odsoudit!!!

Ano, Rusko neslo tíhu druhé světové války nejvíce a mělo nejvíce obětí. Ne!!! Jedna z největších lží současnosti, protože pod SSSR se zahrnují dva národy, které utrpěly jasně nejvíc ztrát, mnohem víc než ti pomatení Velkorusové, a to jsou Bělorusové a Ukrajinci. Proti nacismu bojovali Ingušové, Čečenci, Kazachové, Turkmeni...., ale svět má pocit, že to byli jen Rusové. A ti obyčejní Rusové tomu věří, z baťušky cara se stal prezident Putin. Jak ochotně ten národ věří, že západ je zlo, které chce Rusku uškodit. Jak zásadně má pod kůží naslouchání stupidním ideologiím, jak snadno Rusové řeknou, že Putin je náš. Ano, je váš, je to váš kat, s obrovským egem, mocichtivostí a slávychtivostí, vypočítavý, bezcitný a z lidského hlediska neuvěřitelně hloupý. A vy, kteří s ním souhlasíte, jste stejně vinní hloupostí a naivitou. 

Tak to vše mě napadlo při poslouchání pro mě úžasné Oleny, copak si myslí asi ona? A co by si mysleli všichni ti mrtví velikáni ruské kultury o zabíjení naprosto nevinných lidí na Ukrajině, ničení jejich domovů a braní těch nejdůležitějších hodnot, jako je svoboda či pocit bezpečí? Co by si mysleli o tom, že díky Rusům se nejdůležitější starostí lidí v Mariupolu stalo najít čistou vodu a trochu jídla?