Komunikace ve vztazích

Byli jsme obdarováni myšlením, cítěním, vnímáním, rozumem, rozdílností charakterů a tím pádem i rozdílným přístupem k řešení životních situací. 

Asi se najde těžko někdo, kdo životem prochází lehkým krokem, bez zranění, problémů či nutností řešit složité situace. Spousta z nás nabírá šrámy na duši již od dětství, jiní v průběhu dospívání a dospělosti. U každého je ovšem otázka přístupu. Češi jsou vnímáni cizinci jako dost uzavření lidé, kteří když se otevřou, jsou skvělí. Názor možná trochu povrchní, ale zároveň dost pravdivý. Třeba ve srovnání s povrchností Američanů, kde věty How are you či I love you jsou pouhými frázemi, jsme na tom stále velmi dobře. 

Přesto lze komunikaci, především ve vztazích, považovat za slabou stránku Čechů. Pro začátek bych uvedl jeden příklad. Ne, že by byl standardem, ale je častý. Žena má být tajemná, aby přitahovala muže. Ano, možná ze začátku vztahu, ale pokud zůstane tajemná, nelze o vztahu mluvit. Protože vztah je vedle citu především komunikace. Neustálá komunikace o potřebách, trápeních, jizvách minulosti, poznávání druhého a zároveň sebe sama. 

Je zde úzká souvislost s mírou intimity a člověkem, který před vámi stojí. Na jiné úrovni budeme komunikovat s partnerem, jinak s blízkým člověkem a jinak se známým. Přesto bych to zastřešil jedním slovem, zájem. Klíčové slovo, které spoluutváří vztahy. Češi většinou nechodí s kůží na trh, mají velké tendence se tvářit jako hrdinové a o svých problémech a bolestech nehovořit. Je spousta lidí, kteří potřebují cítit zájem, aby se otevřeli a je spousta lidí, kteří se otevřít odmítají. Vytrvale se tváří, že je vše v pořádku, vnitřně se zamotávají do sítí svých problémů a vyčerpávají svou energii. Dokud nedojde. To vše řeší komunikace, snaha o ní. Komunikace přináší dvě nesmírně důležité věci, a pozor, bavíme se o upřímné komunikaci, sebepoznání a poznání druhého člověka, bez těchto atributů nelze vytvořit důvěru mezi dvěma lidmi. 

Západní trend je chodit k terapeutovi. Nádherná scéna v Krokodýlu Dundeem. Na co psychiatr, řekne se to tady v hospodě a taky vyřeší. Onen trend skutečně bohužel nahrazuje přátelství a partnerské vztahy, velmi smutné. Češi v současnosti stojí někde mezi, zatím. Jednou ze zásadních chyb člověka je, že má neustálou tendenci si o sobě něco namlouvat a před druhými se tvářit, že je lepší, než je. S oběma faktory je smysluplná komunikace velmi těžká. Bylo by naivní se domnívat, že do vztahů vstupujeme jako hotové osobnosti. Jen hloupý člověk zůstává stát, osobnost se vyvíjí. Máme spoustu vlastních, jedinečných zkušeností, které ovlivňují naše myšlení a jednání. Většinou se díky těmto zkušenostem odchýlíme od vlastního já. Mozek zkušenostně velí ne a my velmi často konáme sami proti sobě. Chceme-li být v životě šťastní, musíme být sami sebou, uvědomit si, kdo jsme a co potřebujeme, být sami k sobě upřímní. Jedinou možností je poučené vlastní já, které pracuje pro sebe i pro druhého či druhé. 

A  zde se dostáváme ke klíčovému bodu textu, komunikace. Partner asi nemusí vědět kolik jsme měli sexuálních partnerů, pokud tedy nejsme promiskuitní. ale o důležitých věcech v našem životě by vědět měl. Aby měl možnost chápat motivy našeho jednání, aby pochopil, jak s námi správně komunikovat, aby případně napomohl vrátit se na správnou cestu. Takováto komunikace musí být vzájemná a vedená se skutečným zájmem. Nejsme-li sami sebou, neučiníme šťastným ani sebe, ani svého partnera. Velmi častý problém Čechů ve vztazích. Otevře se problém a následuje útěk, nejčastěji ze studu. Uzavření se, neochota komunikovat. Dokonalé jedy pro vztah. Často nechápeme, že náš problém nebude milující partner vnímat jako slabost a tím si ubližujeme, sobě i jemu. Naopak, milující partner problém uchopí a pokusí se pomoci. Většinou stačí jen vyslechnutí a objetí. 

Vše má základ v komunikaci. Nebát se mluvit o sobě, každou takovouto větou můžeme upevňovat vztah. Přibližovat se svému partnerovi a budovat budoucnost. Spousta z nás to neumí a je osamělá. Nepřizná si sama sobě spoustu věcí a permanentně před svými traumaty uhýbá. A přitom prakticky nikdo nechce být sám. A bude, pokud nedokáže komunikovat. Nepochybně spousta z nás zná ty vyprázdněné vztahy, kde spolu partneři prakticky nekomunikují a jsou jen vedle sebe, ne spolu. A všichni dobře víme, že to není život. Čím delší mlčení, tím hůře se škody napravují. V komunikaci si musíme umět vycházet vstříc, chápat toho druhého, vnímat ho a přibližovat se k sobě. Každý problém v klidu řešit a případně hledat kompromisy. To vše je umění, které bychom se měli celoživotně učit a neustávat. Protože vztah je, kromě radosti a lásky, práce, nikdy nekončící práce. Především komunikací rosteme, o samotě to jde jen velmi těžko.

Přeji všem ty správné partnery nejen pro komunikaci. Přeji toleranci, pochopení a neutuchající motivaci k práci ve vztahu i na sobě.