Stupínek po stupínku

Tím, že se lidé uzavírají do sebe, si zároveň brání opravdu vidět. A připravují se v životě o mnoho krásného. 

Stupínek po stupínku,
Otevírají se oči, dlouho zavřené.
Kamínek ke kamínku. 
Mysl zas vidí jinak, znovu poprvé.

Ne, nemůže se nabažit, 
zvonivého tolik smíchu,
hlasu, co katedrály boural by, 
ještě bojí se ve svém tichu.  

Paže v běhu, směřující k tobě, 
opravdovost uvnitř hluboko,
spontánnost i v těžké době,
vše lahodící pro oko. 

Slova, moudrost neučesaná, 
čeká až se srdce zařadí. 
Až spojí se co je třeba, 
až láska strach nahradí. 

Síla vidět není doposud,
roste každým dnem,
nežehrejme jen na osud, 
každý bude odměněn.