Královna a rytíř

Skutečnou lásku dálka posílí, oba si uvědomí, jak je ten druhý pro prvního cenný. A jsou vděční, že jim osud pomohl se potkat.

Na koni i bez něj, válečník zjizvený,
přehlédl mnoho bitev okem svým.
Pouští k oáze kráčí znavený,
krokem tolik žíznivým.

Drsný vzhled a tvrdé oči,
kolo osudu se pořád točí.
Srdce živé stále má,
občas zjihne, když královna zavolá.

Spěchá, za paní srdce svého,
je také uvnitř zraněná.
Čeká na rytíře udatného,
a srdce své živou vodou zalévá.

Ani na chvíli se nevzdálili,
stále o sobě ví,
i když dálkou srdce unavili
a nikdo se to nedozví.