Covid, metla singles?

Nedávno jsem potkal starého kamaráda. Je úspěšný architekt, daleko za padesátkou, velmi aktivní člověk a "single". Dlouho jsem se neviděli, ačkoliv to bylo opravdu po dost dlouhé době, místo obvyklého jak se máš, co děláš, rychle spustil, jak ho iritují zavřená sportoviště a restaurace. Byla z něho cítit silná frustrace. Pochopitelně, asi najednou zjistil, jak je kromě práce jeho život najednou prázdný.

Je hezké budovat kariéru, být úspěšný, mít peníze, moci si dovolit, co chci. Před třemi lety umřel můj opravdu dobrý kamarád. Zapřisáhlý ateista, racionální člověk s dost tvrdými postoji. Byl jsem u jeho smrtelné postele, šokován, že přijal Boha. Přiznal své ženě spoustu hloupostí, které svou "racionalitou" způsobil a litoval každé hezké chvíle, kterou spolu neprožili díky jeho vzteklé povaze. 

Nakonec všichni zjistíme, že peníze, moc, kariéra či sláva jsou jen pozlátka. Nejdůležitější je blízký člověk (děti), pro kterého můžeme žít, kterému dáváme a který může dávat nám. To je to, co tak sociálního tvora, jako je člověk, může doopravdy naplnit. A je jedno, jestli je to v luxusním domě nebo v tom nejobyčejnějším bytě. Covid může mít spoustu konotací, možná by singles mohli začít přemýšlet, zda jejich život má smysl. Jestli dávají jiným, nebo se jen honí za přeludy. Samota je jedna z nejhorších věcí, které mohou člověka potkat. Vztahy si budujeme celý život, když na nich pracujeme, nesou ovoce. Pokud jen kloužeme po povrchu, je jen otázkou času, kdy narazíme. Nepatří sem ego a ego to je velmi nebezpečné a často špatně zachytitelné zlo. Člověk je člověku zrcadlem, když zrcadlo nemám, nemohu jít dopředu. Čím bližší člověk, tím lepší zrcadlo. Zamyslí se singles? Covid jim k tomu dává skvělou příležitost.